LETECKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA HRADEC KRÁLOVÉ, "KRYŠTOF 6"

Vznik střediska

Středisko letecké záchranné služby v Hradci Králové s volacím znakem Kryštof 6 bylo slavnostně uvedeno do provozu 3. července 1990 a ještě téhož dne vrtulník uskutečnil první let k dopravní nehodě (posádka: pilot JUDr. Josef Roušar, lékař MUDr. Jiří Štětina a záchranář Ivo Novák). Používání volacího znaku Kryštof pro vrtulníky LZS je běžné v mnoha zemích Evropy (např. SRN: Christoph; Rakousko: Christophorus) a vyplývá z původního využívání vrtulníků zejména pro řidiče a cestující na silnicích, účastníky dopravních nehod, pro něž je Svatý Kryštof patronem. Volací znak Kryštof je dodnes používán v komunikaci s operačním střediskem záchranné služby, ale také s řízením letového provozu, kde zajišťuje absolutní přednost před ostatním provozem ve vzduchu. Pokud se jedná o let pro záchranu života, ostatní letadla se musí vrtulníkům LZS vyhnout.

Naše historie

Hradecké středisko LZS bylo zprovozněno jako šesté pořadí v tehdejším Československu, čtvrté v České republice (Praha – 1987, Brno – 1988, Ostrava – 1989, Hradec Králové – 1990). Po rozdělení obou států bylo číslování základen již zachováno beze změny (některá čísla Kryštofů proto dnes v ČR chybí). Provozovatelem hradeckého střediska LZS se od počátku stala Letecká správa SNB (později Letecká služba Policie ČR). Po dobu několika prvních let byl v Hradci používán polský vrtulník PZL-Swidnik Mil Mi-2. Střední desetimístný vrtulník s průměrem nosného rotoru 14,6 metrů patřil již od počátku jeho činnosti u záchranky k zastaralým typům, neboť Milova konstrukční kancelář v tehdejším Sovětském svazu zalétala první prototyp už v září 1961. Po absolvování úspěšných letových zkoušek bylo rozhodnuto o převedení výroby do polského závodu PZL-Swidnik, kde v listopadu 1965 vzlétl první sériový stroj. Dodnes bylo vyrobeno více než 5000 kusů. Kromě záchranné služby našly tyto stroje uplatnění zejména v armádě a zemědělství. Pohon vrtulníku zajišťovaly dva turbohřídelové motory GTD-350 o vzletovém výkonu 596 kW s třílistým nosným rotorem. Předností vrtulníku byla poměrně prostorná kabina přizpůsobená nepatrnými úpravami potřebám zdravotníků. Vedoucím lékařem LZS v Hradci Králové se stal MUDr. Jiří Mašek. Přistávací plocha pro hradecký vrtulník byla vybudována v areálu Fakultní nemocnice v těsné blízkosti Bedrnova pavilonu chirurgických oborů.

Naše helikoptéry

Od počátku roku 1995 byl na stanovišti LZS v Hradci Králové provozován vrtulník Eurocopter (MBB) BO-105CBS4 německé výroby. Prototyp zalétala firma Messerschmitt-Bölkow-Blohm v únoru 1967. Stroj je vybaven nosným bezzávěsovým rotorem se čtyřmi kompozitovými listy o průměru 9,84 m a poháněn dvěma turbohřídelovými motory Allison 250C-20B o vzletovém výkonu po 313 kW. Policejní vrtulník lehké kategorie pro čtyři až pět cestujících byl vzhledem ke své špičkové manévrovací schopnosti zpočátku využíván především pro plnění speciálních úkolů zásahových jednotek, pro sledování a případný transport zadržených pachatelů trestné činnosti, k zajišťování kontroly dopravního provozu apod. Vzhledem k dobrým technickým vlastnostem byl později provizorně doplněn zdravotnickou zástavbou techniky policejní letky a provozován pro potřeby zdravotníků (první nasazení v LZS se uskutečnilo 8. srpna 1991). Vrtulník se při záchranných akcích osvědčil natolik, že bylo rozhodnuto o definitivním řešení zdravotnické zástavby a trvalém vyčlenění vrtulníku pro potřeby záchranné služby. Vzhledem k tomu, že originální zdravotnická zástavba vrtulníku od zahraničního výrobce by prodražila celkové náklady o více než půl miliónu německých marek, byly hledány přijatelnější způsoby úpravy nových strojů pro potřeby letecké záchranné služby. S ohledem na dosavadní zkušenosti s dodatečnými zdravotnickými zástavbami vozidel rychlé lékařské pomoci tuzemskými firmami bylo rozhodnuto o spolupráci s výrobcem zdravotnických zástaveb sanitních vozů Vojenským opravárenským podnikem v Hradci Králové, který vyrobil zástavbu do tohoto typu stroje.

Přesně v den dvacátého výročí prvního výjezdu záchranné služby v Hradci Králové, 3. listopadu 2000, byl slavnostně otevřen nový heliport LZS s hangárem. Během slavnostního ceremoniálu symbolicky přestřihl pásku nového heliportu primátor Oldřich Vlasák a pilot JUDr. Josef Roušar, který před deseti lety s provozem LZS v Hradci Králové začínal. Stavbu objektu zahájila stavební firma Fato Invest v prosinci 1999 a práce ukončila v září 2000. Součástí nového areálu je hangár systému Astro pro trojici vrtulníků, provozní budova, do které bylo v roce 2003 přemístěno také výjezdové stanoviště ZZS, garáž pro čtyři sanitní vozy a osvětlená přistávací plocha o rozměrech 20 x 20 metrů. Nový heliport, který dodnes patří k nejmodernějším v České republice a umožňuje denní i noční provoz, musel splnit velmi přísné podmínky Úřadu pro civilní letectví. Náklady na stavbu včetně projektové dokumentace dosáhly hodnoty 32 200 000,- Kč.

Zásadním zlomem v historii LZS se stal rok 2004, kdy došlo k několika zásadním změnám. Po sloučení okresních ZZS vznikla jednotná ZZS Královéhradeckého kraje s jednotnou metodikou fungování záchranné služby, standardizovanými léčebnými postupy, vybavením, technikou a zejména jednotným operačním řízením ZZS v podobě Krajského zdravotnického operačního střediska (KZOS), jehož úloha je pro efektivní nasazování LZS klíčové. Vedoucím lékařem LZS v Hradci Králové se stal MUDr. Anatolij Truhlář, Ph.D., který představil novou koncepci provozu na základě pracovních stáží na špičkových pracovištích LZS v zahraničí (např. REGA ve švýcarské Basileji nebo ADAC Luftrettung v SRN), které jsou dodnes považovány za nejlepší provozovatele LZS na světě. Z přiloženého grafu, který zobrazuje vývoj počtu zásahů LZS je patrné, že od roku 2004 došlo k nárůstu počtu primárních zásahů do terénu (červené sloupce), zatímco se velmi omezilo neúčelné využívání LZS k mezinemocničním převozům (zelené sloupce), kdy časový faktor až na výjimky nehraje žádnou roli. ZZS v současnosti navíc funguje takovým způsobem, že posádky dokonale rozpoznají pacienty vyžadující specializovanou péči (např. cévní mozkovou příhodu, akutní infarkt myokardu, závažné poranění, závažnou popáleninu apod.) a zajišťují jejich převoz do místa definitivního ošetření již přímo z místa prvního kontaktu. Pokud je volána ZZS, do menších nemocnic se tito pacienti proto vůbec nedostanou a požadavky na jejich akutní převozy vůbec nevznikají. Mezinemocniční akutní převozy vrtulníkem (přibližně 30-40 případů ročně) jsou nyní indikovány pouze na velké vzdálenosti (např. Broumov – Hradec Králové, Vrchlabí – Hradec Králové) u stavů, kdy rozhoduje čas (např. do zprůchodnění uzavřené koronární tepny při infarktu myokardu) a zároveň existuje významný časový benefit oproti převozu pozemními prostředky.

Ve spolupráci s traumacentrem FN Hradec Králové se postupně podařilo vybudovat unikátní regionální trauamasystém (1 operační středisko – 1 ZZS – 1 LZS – 1 traumacentrum). V rámci úzké spolupráce s nemocnicí byly zavedeny klinické semináře s rozbory jednotlivých případů, jejichž cílem bylo odhalit systémové nedostatky v přednemocniční péči. Hlavním cílem bylo zredukovat přednemocniční čas péče, tzn. čas od vzniku nebo nahlášení úrazu do předání pacienta k definitivnímu ošetření v traumacentru. Dříve byl pacient se závažným úrazem z Krkonoš mnohdy ošetřen Horskou službou, předán sanitce z Vrchlabí, kde byly v nemocnici provedena základní vyšetření a rentgeny, po zjištění problému byl pacient odeslán další sanitkou do okresní nemocnice v Trutnově k CT vyšetření, kde bylo zjištěno poranění vnitřních orgánů, krevní oběh se začal hroutit, byl žádán okamžitý převoz do FN v Hradci Králové, mnohdy čekáno na dolet vrtulníku, k němuž se musel pacient dovést přes celé město další sanitkou, v době neexistujícího heliportu na střeše urgentního příjmu se po přistání v Hradci překládal do další sanitky a po několika hodinách a mnoha překladech byl v lepším případě již v kritickém stavu předáván do péče traumatologa. Od roku 2004 byl proto způsob péče zcela změněn a základním principem současného fungování ZZS je, že každý pacient s potenciálně smrtelným úrazem musí být od okamžiku zranění předán do 60 minut v traumacentru (hranice třídění stanovena na riziko úmrtí vyšší než 10 %). Vzhledem k rozsahu kraje (více než 90 km po silnících z nejvzdálenějších míst) by nebylo možné tento cíl splnit bez včasného nasazení LZS. Abychom předešli prodlevě do aktivace LZS, byl do praxe zaveden systém tzv. přednemocniční triáže používaný úspěšně v USA, takže ve většině případů lze potenciálně rizikový nebo závažný úraz identifikovat již operátorem tísňové linky 155 na základě informací volajícího z místa nehody (např. pád z výšky nad 6 metrů, katapultáž z vozidla, zaklínění po dopravní nehodě apod.). Na základě těchto informací je vrtulník vysílán k závažným úrazům ihned s nejbližší pozemní posádkou ZZS a pouze tento způsob využívání vrtulníku přináší požadovaný efekt, prokázaný významným snížením úmrtnosti závažně poraněných pacientů. Naší rychlostí dnes navíc poskytujeme šanci na přežití i těm lidem, kteří by dříve zemřeli již na místě nehody. Ve výsledku dnes naše posádky LZS dopravují do nemocnice pacienty v závažnějším stavu oproti minulosti. Příznivé výsledky zavedení zcela nové koncepce péče o nemocné s úrazy vedly k převzetí přednemocniční triáže ověřené v Královéhradeckém kraji na celé území České republiky ve formě Věstníku MZ ČR Traumatologická péče v ČR a princip časného nasazování vrtulníku LZS

V roce 2004 byl do provozu LZS nasazen zcela nový typ vrtulníku EC135 T2+, lehký dvoumotorový civilní vrtulník vyráběný společností Airbus Helicopters (dříve Eurocopter), který je používán k maximální spokojenosti dodnes. EC 135 byl poprvé oficiálně představen v lednu 1995 na veletrhu Heli-Expo v Las Vegas. Certifikaci pro Evropu získal vrtulník od JAA 16. června 1996, ve Spojených státech byl certifikován Federálním leteckým úřadem 31. července. Dodávky vrtulníků byly zahájeny 1. srpna 1996, když byly dva kusy (označené 0005 a 0006) dodány německé letecké společnosti DRF Luftrettung (tehdy pod názvem Deutsche Rettungsflugwacht).

Stroj používaný od ledna 2017 na středisku LZS v Hradci Králové je typ EC 135 T2+ se zvýšeným výkonom na 473 kW a vzletovou hmotností 2910 kg. Stroj byl vyroben v Německu v roce 2009 a do konce roku 2016 byl provozován v Ostravě s volacím znakem Kryštof 5. Vrtulník je vůbec nejmodernějším strojem společnosti DSA a.s. Je vybavený tzv. glass cockpitem (digitální obrazovky přístrojů) kompatibilním s brýlemi pro noční vidění, autopilotem a moderní zdravotnickou zástavbou od švýcarské firmy AEROLITE.

Rychlost startu je do 3 minut od přijetí výzvy, takže i nejvzdálenější místa Královéhradeckého kraje (např. hřebeny Krkonoš, broumovský výběžek) lze dosáhnout do 20 minut od přijetí výzvy. Příkladem je poslední zásah na vrchol Sněžky dne 23. ledna 2017 ke starší ženě se ztrátou vědomí při cévní mozkové příhodě, která byla v tomto exponovaném terénu ošetřena během 20 minut lékařskou posádkou a do 60 minut od vzniku příhody předána do péče ve specializovaném komplexním kardiovaskulárním centru FN Hradec Králové. Bez dostupnosti LZS by podobné případy znamenaly mnohahodinový zásah s velmi nepříznivou prognózou pro pacienta.

Posádka vrtulníku LZS je běžně tříčlenná ve složení pilot, lékař a zdravotnický záchranář. Zdravotničtí záchranáři zároveň plní úlohu tzv. technického člena posádky HEMS a jsou vyškoleni v pomoci pilotovi s navigací, komunikací a naváděním. Výjimečně jsou ve službě dva piloti nebo je tříčlenná posádka doplněna leteckým záchranářem Hasičského záchranného sboru ČR (např. při odletu na zásah s předpokladem použití speciálních lanových technik).

Řízení činnosti LZS

Pro efektivní provozování LZS hraje klíčovou úlohu zdravotnické operační středisko příslušné ZZS. V současné době provádí LZS více než 90 % zásahů do terénu (tzv. primární zásahy), kdy více než 75 % z nich indikuje operátor tísňové linky 155 ihned na základě prvotních informací od volajícího (např. stav pacienta, mechanizmus úrazu, místo zásahu). Posádka je ke vzletu vyzvána prostřednictvím pagerové výzvy a přesné informace o zásahu (souřadnice, popis, vzdálenost, kurz) se současně automaticky objevují ve dvojici tabletů iPad v kokpitu vrtulníku, kde jsou k dispozici kompletní mapové podklady. Mezi další komunikační technologie patří digitální radiostanice Mototrbo firmy Motorola (pro spojení s operačním střediskem ZZS Královéhradeckého kraje a Horskou službou ČR) a radiostanice systému MATRA-PEGAS (pro spojení s operačním střediskem ZZS Pardubického kraje). Posádka je dále vybavena ručními radiostanicemi a systémem Bluetooth zapojeným do leteckých přileb všech osob na palubě, přes který posádka komunikuje např. při zásazích s lanovým podvěsem. Do přilby zdravotnického záchranáře je dále zapojen mobilní telefon jako další způsob spojení, který lze využít i pro spojení s volajícím při jeho dohledávání v terénu. Pokud je ZZS z volného terénu přivolána prostřednictvím aplikace Záchranka z chytrého mobilního telefonu, lze polohu volajícího přeposlat jednoduše do iPadů ve vrtulníku a odpadá tak zdlouhavé hledání pacienta.

Spolupráce s ostatními složkami integrovaného záchranného systému (IZS)

Výcviky pro zásahy nepřístupném terénu jsou prováděny pravidelně ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem (HZS) ČR v rozsahu 20 až 30 letových hodin ročně. Financování výcviku probíhá z prostředků ZZS KHK na krizovou připravenost nebo z prostředků provozovatele vrtulníku. HZS na tuto činnost nijak nepřispívá, ani sousední ZZS Pardubického kraje, pro jejíž potřeby jsou tyto zásahy rovněž zajišťovány. Více než 90 % zásahů s podvěsem je prováděno mimo území obsluhované horskou službou (např. Adršpach, Broumovské stěny, Prachovské skály). Mezi používané techniky patří lanový podvěs (10 až 60 metrů), slanění (např. při záchraně z vodní plochy, povodní nebo ledu) a vysazení posádky do šikmého svahu. Při odhalení potřeby podvěsu před vzletem přijíždí na heliport do 3 minut letecký záchranář hasičů a na místo odlétá čtyřčlenná posádka. Přibližně v polovině případů je však potřeba podvěsu zjištěna až po doletu k pacientovi. Proto je kompletní vybavení (lana, pracovní úvazy apod.) umístěny trvale na palubě a standardní posádka (lékař, záchranář, pilot) je dokonale vycvičena k provedení takového zásahu samostatně. Vrtulníky EC 135 nejsou vybaveny palubním jeřábem. Středisko LZS každoročně zajišťuje stáže pro členy horské služby a podílí se na jejich zdravotnické přípravě.

Z přiložené tabulky s přehledem zásahů LZS všech středisek v ČR za rok 2016 vyplývá, že zásahy s využitím lanových technik byly prováděny kromě Plzně (Armáda ČR) výhradně na střediscích provozovaných společností DSA a.s. (do roku 2016 Hradec Králové, Ústí nad Labem, Ostrava, Liberec). Je překvapující, že Ministerstvo zdravotnictví ČR nepožaduje tuto činnost po všech provozovatelích LZS, neboť zásahy s lanovým podvěsem jsou používány v situacích, kdy by byl zásah pozemní cestou nemožný, rizikový nebo zdlouhavý. V těchto situacích plní LZS nezastupitelnou úlohu. Vrtulníky LZS z Hradce Králové, Liberce a Ústí nad Labem rovněž zachránily v posledních 10 letech mnoho osob při bleskových povodních na Liberecku a v Královéhradeckém kraji, neboť jejich vyškolené posádky byly dostupné téměř okamžitě. Větší vrtulníky Armády ČR (Sokol) a Policie ČR (Bell 412) se ve všech případech povodní dostavily s časovou prodlevou a byly využity k evakuaci zbylých osob.

Hlavní indikace nasazení LZS

Indikace pro nasazení vrtulníku LZS jsou detailně uvedeny v doporučeném postupu Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP Indikační kritéria pro nasazení LZS.

Vrtulník LZS je využíván zejména k pacientům se závažnými úrazy (dopravní nehody, pracovní, sportovní úrazy) – přibližně 70 % všech zásahů. Cílem péče je rychlé a kvalitní ošetření nemocných na místě (vyproštění, léčba bolesti, celková anestézie, zajištění dýchacích cest, zahájení umělé plicní ventilace, imobilizace pánve a zlomenin, stabilizace krevního oběhu, punkce hrudníku při tenzním pneumotoraxu, aktivace masivního transfuzního protokolu) a transport do traumacentra. Optimálních výsledků léčby je dosahováno při předání poraněných v cílové nemocnici do 60 minut od vzniku úrazu (tzv. zlatá hodina šoku), neboť v terénu nelze provést zástavu vnitřního krvácení (slezina, játra, plíce, velké cévy). Z tohoto důvodu je důležitá aktivace LZS okamžitě po nahlášení nehody, neboť dovolávání vrtulníku z místa nehody pozemními posádkami obvykle neumožňuje splnění tohoto cíle. Průměrná doba do předání v našem kraji se pohybuje kolem 55 minut (10-20 minut letu na místo, 15-20 minut ošetřování, 10-20 minut transportu do nemocnice).

Specifika střediska LZS Hradec Králové

ZZS Královéhradeckého kraje je zapojena do několika prestižních mezinárodních výzkumných projektů:

  • EUROCALL – studie srovnávající dobu do spojení s operátorem ZZS prostřednictvím tísňové linky 155 (přímé volání) nebo 112 (přepojovaný hovor), ze všech zemí Evropy zjištěna v ČR nejdelší prodleva při použití linky 112 (47 sekund), což může mít při srdeční zástavě kritické důsledky, publikováno v roce 2017 v časopise Resuscitation
  • EURECA ONE – sledování výsledků přežití srdečních zástav ve 27 zemích Evropy za měsíc říjen 2014, publikováno v roce 2016 v časopise Resuscitation, z celkem 8 regionů ČR dosaženo v Královéhradeckém kraji nejlepších výsledků (navzdory venkovskému/hornatému charakteru kraje a delším dojezdovým časům dosaženo lepších výsledků léčby oproti území hlavního města Prahy)
  • EURECA TWO – sledování výsledků přežití srdečních zástav (plánováno na říjen až prosinec 2017)
  • PRINCESS – intranasální ochlazování mozku během srdeční zástavy, multicentrická klinická studie (Stockholm, Brusel, Hradec Králové)
  • ESCAPE-NET – společný projekt 16 výzkumných pracovišť s cílem zlepšení výsledků léčby a prevence vzniku srdečních zástav, výzkumný grant financovaný Evropskou komisí na období 2017-2020
  • RABBIT – podána žádost o grant na Agenturu zdravotnického výzkumu s cílem zajistit dostupnost krevních derivátů (erytrocyty, plazma) na palubě vrtulníku


Dalším specifikem LZS Hradec Králové je nasazování vrtulníku ke spatřeným srdečním zástavám (přibližně 15 % všech zásahů), což je skupina pacientů ve stadiu klinické smrti s absolutně nejvyšší prioritou. LZS zvyšuje kvalitu péče poskytnuté na místě a umožňuje okamžitý transport nemocných do kardiocentra fakultní nemocnice. Díky dostupnosti mechanického resuscitačního přístroje na palubě lze vybrané pacienty do nemocnice transportovat za kontinuální resuscitace, např. při podchlazení, po zavalení lavinou (1 případ každé 2 roky), intoxikacích nebo uzávěru koronární tepny.

LZS Hradec Králové jako první v ČR zavedla do praxe některé moderní léčebné postupy, např. trombolytickou léčbu k rozpuštění krevní sraženiny během srdeční zástavy při podezření na plicní embolii. Lékaři byly vyškoleni v použití ultrazvukového přísroje, který je trvale umístěn na palubě vrtulníku. Dalším běžně prováděným výkonem je torakostomie (oboustranné otevření hrudníku) při traumatické srdeční zástavě, pro který byli všichni lékaři a záchranáři LZS během roku 2015 vyškoleni na Ústavu soudního lékařství FN Hradec Králové.

Optimální pokrytí území ČR

Česká republika patří k několika zemím v Evropě s celoplošným pokrytím území vrtulníky LZS. Celkem 10 základen LZS je rozmístěno tak, že do 20 minut od výzvy je obslouženo 95,9 % území, 97,5 % obcí, resp. 97,1 % obyvatel. Vzhledem ke skutečnosti, že vrtulníky dnes neprovádějí téměř žádné převozy pacientů mezi nemocnicemi, ale transportují nemocné nebo zraněné přímo z místa zásahu do specializovaných nemocničních center, je účelné a ekonomické umístění základen LZS do blízkosti velkých nemocnic, což zabraňuje zbytečnému létání do trojúhelníku (základna – místo zásahu – cílová nemocnice – základna).

Počtem 10 středisek na 10 miliónu obyvatel se ČR řadí k evropskému průměru. Jeden vrtulník obsluhuje území o rozloze 7,9 tis. km2 a populaci přibližně 1,05 miliónu obyvatel. Větší počet středisek LZS na počet obyvatel i rozlohu území existuje např. ve Švýcarsku, SRN nebo Rakousku. Kritizované překrývání některých středisek LZS je způsobeno logicky vyšší poptávkou po zásazích LZS v hůře dostupných příhraničních oblastech (menší síť pozemních posádek a hůře přístupný terén) nebo v oblastech vzdálenějších od specializovaných nemocnic (traumacenter, kardiocenter). Nejúčelnější je včasné nasazení vrtulníku s doletem do 15 minut k pacientovi, takže aktuálně diskutované zastupování výpadku LZS Ústí nad Labem z Prahy nebo Plzně ztrácí ve většině případů smysl a čekání na delší dolet vrtulníku může být naopak kontraproduktivní. V případě událostí s větším počtem postižených je běžně využíváno vrtulníků z více sousedních základen. Takové řešení umožňuje podle potřeby rozvezení většího množství těžce zraněných do více nemocnic a nezahlcení nejbližšího zdravotnického zařízení. Asociace ZZS ČR i Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP požadují zachování současného počtu základen LZS v nezměněném počtu. Na mapě je znázorněna reálná dostupnost LZS v jednotlivých místech ČR do 20 minut letu.